Přečtěte si tento smutný příběh o množitelích a čeho se dopouštějí
Nepamatuji si moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidi si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si mámu a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratry a sestry. Pamatuji si, že mnoho z nich umřelo a velmi mi chyběli. Pamatuji si na den, kdy mě sebrali od mámy. Byl jsem velmi smutný a vystrašený, moje mléčné zuby sotva vyrostly a opravdu jsem ještě měl být u mámy, ale ona byla tolik nemocná a lidé stále říkali, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, co já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Jen nás dva. Tulili jsme se k sobě a byli jsme vystrašení; stále nás někdo nepřišel ani jen pohladit. Tolik nových objektů a zvuků a pachů! Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat! Některá piští, jiné mňoukají, další pípají. Moje sestra a já jsme natlačení v malé klícce. Poslouchám tu i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mě dívají, líbí se mi "malí lidé", děti, vypadají tak mile a směšně, jako kdyby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé klícce; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy posloucháme "ach, jaká jsou rozkošná, chtěl bych jedno!" ale nikdy si nás nikdo nevezme. Moje sestra umřela minulou noc, když bylo v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemnou kožešinu a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného těla. Slyšel jsem je hovořit, že byla nemocná a že by mě měli prodat za sníženou cenu, abych co nejrychleji opustil obchod. Myslím, že moje tenké zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestrou, protože její tělo ráno vyndali ven z klícky a zakopali.
Dnes přišla jedna rodina a koupila si mě! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mě drží něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkají, že jsem milé a dobré štěně! Dostal jsem jméno Angel, čili Andílek. Rád olizuji moje nové lidi. Rodina se o mě vzorně stará, mají mě rádi a jsou něžní a milí. Jemně mě učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a hodně lásky. Snažím se hodně zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím. Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem
nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mě jemně držela a říkala, že to bude v pořádku. Tak jsem se utišil. Veterinář musel povědět něco smutného mojí milované rodině, neboť vypadali strašně nešťastní. Zaslechl jsem něco jako "silná dysplazie kloubů" a něco o mém srdci. Slyšel jsem veterináře zašeptat o "množitelích" a že moje rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všecko znamená, ale bolí mě vidět mojí rodinu takovou smutnou. Ale stále mě milují a já je mám stále velice rád. Už mám 6 měsíců. Venku, kde jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mě hrozně bolí jen se pohnout. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mě běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem, a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým by jsem měl být, ale je to tak těžké! Láme mi srdce, když vidím děvčátko tak smutné a když poslouchám mamku a taťku hovořit, že "asi nastal ten čas".
Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy hovořil o "dědičných problémech". Já přece chci jen cítit teplé slunečné paprsky a běhat, hrát si a tulit se k mé rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď mě už bolí se i postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu jen skučet bolestí. Vzali mě naposledy do auta. Všichni jsou tolik smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být dobrý a mít všechny rád; co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl osušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olízl ruku, ale můžu jen zaskučet bolestí. Stůl u veterináře je tak studený. Tak moc se bojím. Všichni lidé mě objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně olíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dnes tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mě něžně drží a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední pacce. Bolest začíná ustupovat. Cítím jak na mě přichází pokoj. Teď jí můžu něžně olízat ruku. Začínám vidět sny, vidím přicházet mojí mámu a mé bratry a sestry na vzdáleném zeleném místě. Praví, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, jakým umím - slabím zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím moc, moc měsíců, ale nebylo mi to souzené. "Víte", řekl veterinář, "štěňátka v pet-shopech nepochází od etických chovatelů". Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než svou milovanou rodinu zase uvidím. Kdyby se to jen bylo všecko odehrálo jinak!
Dnes přišla jedna rodina a koupila si mě! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mě drží něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkají, že jsem milé a dobré štěně! Dostal jsem jméno Angel, čili Andílek. Rád olizuji moje nové lidi. Rodina se o mě vzorně stará, mají mě rádi a jsou něžní a milí. Jemně mě učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a hodně lásky. Snažím se hodně zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím. Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mě jemně držela a říkala, že to bude v pořádku. Tak jsem se utišil. Veterinář musel povědět něco smutného mojí milované rodině, neboť vypadali strašně nešťastní. Zaslechl jsem něco jako "silná dysplazie kloubů" a něco o mém srdci. Slyšel jsem veterináře zašeptat o "množitelích" a že moje rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všecko znamená, ale bolí mě vidět mojí rodinu takovou smutnou. Ale stále mě milují a já je mám stále velice rád. Už mám 6 měsíců. Venku, kde jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mě hrozně bolí jen se pohnout. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mě běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem, a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým by jsem měl být, ale je to tak těžké! Láme mi srdce, když vidím děvčátko tak smutné a když poslouchám mamku a taťku hovořit, že "asi nastal ten čas".
Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy hovořil o "dědičných problémech". Já přece chci jen cítit teplé slunečné paprsky a běhat, hrát si a tulit se k mé rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď mě už bolí se i postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu jen skučet bolestí. Vzali mě naposledy do auta. Všichni jsou tolik smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být dobrý a mít všechny rád; co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl osušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olízl ruku, ale můžu jen zaskučet bolestí. Stůl u veterináře je tak studený. Tak moc se bojím. Všichni lidé mě objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně olíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dnes tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mě něžně drží a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední pacce. Bolest začíná ustupovat. Cítím jak na mě přichází pokoj. Teď jí můžu něžně olízat ruku. Začínám vidět sny, vidím přicházet mojí mámu a mé bratry a sestry na vzdáleném zeleném místě. Praví, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, jakým umím - slabím zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím moc, moc měsíců, ale nebylo mi to souzené. "Víte", řekl veterinář, "štěňátka v pet-shopech nepochází od etických chovatelů". Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než svou milovanou rodinu zase uvidím. Kdyby se to jen bylo všecko odehrálo jinak!
CO MUSÍTE ZVÁŽIT PŘEDEM?
Váš labradorský retrívr se může dožít 10 nebo i více let a jeho pohyb, výživa a péče o něj bude den co den záviset jen a jen na vás. Po celý jeho život budete zodpovědní za jeho blaho, a nebude dne, aby váš pes neovlivnil denní chod věcí ve vaší rodině.
Máte-li psa, ať už je jakého chce plemene, pak vstupujete do boje s blechami a červy, a minimálně jednou ročně budete muset s vaším psem k veterináři na očkování. Možná, že se se svým zvěrolékařem opravdu setkáte jen jednou ročně, ale může se stát, že váš pes onemocní a bude potřebovat veterinární péči častěji. To může v některých případech pořádně zatřást vaší kapsou. LR jsou navíc velcí psi se zdravou chutí k jídlu. Z těchto důvodů je pořizovací cena labradora jen zlomkem z toho, co za něj během jeho života vydáte.
PSA NEBO FENU?
Volba mezi psem a fenou je osobní záležitost. Největší rozdíl je v jejich velikosti a síle. Psi jsou větší a silnější než feny, a potřebují proto pána, který dovede být důsledný a rázný.
Dalším rozdílem mezi pohlavími je, že feny většinou močí jen když je to nutné, a to v podřepu. Psi močí nejen když cítí potřebu, ale v dospělém věku si také značkují teritorium. Pokud máte pěkně upravenou zahradu, která vás stojí spoustu času a úsilí, musíte zvážit i tento fakt.
Hárání feny představuje pro mnoho lidí velkou obtíž. Dvakrát do roka ji musíte v průběhu celého hárání, které trvá přibližně tři týdny, velmi bedlivě hlídat. Pokud si myslíte, že je to nad vaše síly, je možné použít hormonální léčbu nebo ji nechat vykastrovat (vyjmutí dělohy).
PSA S PP NEBO BEZ PP?
Pokud si ale říkáte „Ne, já na výstavy jezdit nebudu a chov mne také nezajímá.“, neznamená to, že pes bez PP je ta správná volba. Průkaz původu není totiž jen kus papíru ze kterého se dozvíte jméno babičky vašeho štěňátka. Není to ani důvod k vychloubání se před známými, „Ať vidí, že na to máme.“ Tento doklad vám v první řadě zaručí, že si kupujete právě to plemeno, o které máte zájem.
Spousta lidí byla doběhnuta ziskuchtivými množiteli psů. Slyšela jsem o případu chovatele plavých hovavartů a zlatých retrívrů, který v případě zájmu o jedno z těchto plemen, nemajíc ho zrovna „na skladě“ prodal klidně štěně plemene druhého, vydávajíc je za to, o které měl nový majitel právě zájem. A to zdaleka není jediný podvod, kterého se tito „chovatelé“ dopouštějí.
Také se vám může stát, že si odvezete domů místo určitého plemene roztomilé štěňátko, které vám s přibývajícím věkem vyroste v pěkného voříška. Další důvod pro je to, že pejsek má v papírech také datum narození, takže se vám nemůže stát, že si přivezete nechtíc pejska staršího nebo psí miminko sadisticky vytrhnuté z náručí své maminky.
Tady ovšem nekončí výčet výhod „papírového“ psa. Průkaz vám dále dává mnohem větší jistotu, že pes bude co nejvíce odpovídat standardu. To znamená, že bude nejen fyzicky, ale i povahově podobný tomu, kterého jste si vybrali v encyklopedii a bude mít stejné vlastnosti. To proto, že pejsci s vadami na kráse, ale i v povaze se z chovu vyřazují. A právě proto je u pesana bez PP vždy nejisté jestli nebude třeba agresivní, nebo nebude mít nožičky do „bž“. Štěňátka bez PP totiž zpravidla pochází z těchto, z chovu vyřazených rodičů, proto tady jistota klesá.
Ale ani pes s PP není 100% zárukou, že bude bez chybičky, můžete mít prostě smůlu a štěně bude mít špatný skus nebo nesestouplé varle, případně jinou chybičku na kráse nebo v povaze. Zatím člověk přírodě neporučí, takže riziko tu je, ovšem u „papíráčků“ eliminované na tu nejnižší možnou míru.
A pozor! Pokud vám chovatel tvrdí, že právě tohle štěňátko průkaz nezískalo, protože bylo nadbytečné, sprostě vám lže. Všechna štěňata průkaz dostávají ať jich je pět nebo patnáct! Pro pejska bez PP se většinou rozhoduje člověk pro jeho nižší cenu.
Opět pozor! Záměrně nepíši – za podstatně nižší cenu. Ono totiž u některých pejsků je ten rozdíl již prakticky zanedbatelný. Oni „množiči“ o kterých jsem se zmínila v úvodu se totiž v honbě za mamonem dokáží velice přiblížit ceně za psa s PP a někdy, když mají to štěstí, že netušíte za kolik se pejsek s papíry dá pořídit, ji i překročí. Ovšem lidé jsou různí, takže i u bezpapíráčků můžete mít štěstí na chovatele. Já osobně mám pejska bez PP. V době, kdy jsem si ho pořizovala jsem byla bez práce, takže jsem to riskla a měla štěstí (naštěstí). Ovšem pokud si pejska kupujete musíte si uvědomit, že pořizovací cena je maličkostí proti tomu co vás bude čekat dál (veterinář, krmivo, vybavení, poplatek ze psa, škody způsobené psem ať už na domácí, či sousedově půdě, atd.).
A ještě jednou pozor! Na množiče psů bohužel můžete narazit i v chovech pejsků s PP, naštěstí ovšem minimálně. A ptáte se jak se vůbec takový špatný chovatel pozná? Kupní smlouva je pro něj cizím slovem, pejsků má plný dvůr, většinou krmí krmivy kde 10 kg stojí 200kč (v těch granulích je asi tolik masa jako v dobře rostlé borovici nebo ještě méně), snaží se ušetřit na očkování a odčervení, prostě pejsky šidí kde může, aby náklady byli minimální a zisky co nejvyšší. Nikdy si od těchto lidí pejsky nekupujte, jen je tím v jejich činnosti podpoříte. Sice vám jistě bude toho ušmudlaného drobečka líto, ale tím, že jeho zachráníte dáte jeho majiteli popud k tomu aby ve svém díle pokračoval. A to jistě nikdo, kdo má ty naše uštěkané potvůrky rád, nechce.
